Václav Havel se narodil v Praze, vyrůstal ve známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodině Václava M. Havla a jeho manželky Boženy. Navštěvoval Reálné gymnázium a internátní Kolej Jiřího z Poděbrad v Poděbradech. Po roce 1948 mu z kádrových důvodů režim dovolil jen vyučení chemickým laborantem. Večerně pak vystudoval gymnázium a později dálkově dramaturgii na DAMU.
Od dvaceti let publikoval články v literárních a divadelních periodikách, pracoval jako jevištní technik v Divadle ABC a Na zábradlí. Právě zde se hrály jeho první hry, mezi nimi i Zahradní slavnost.
Havel patřil k podporovatelům reforem během Pražského jara 1968, vystupoval proti pozdější politické represi. Doma měl zákaz publikování, jeho hry se nehrály, v zahraničí ale byl uznávaným autorem. Stál u vzniku Charty 77, byl jedním z jejích prvních mluvčí. Spoluzakládal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Za své postoje byl třikrát vězněn, celkem strávil za mřížemi necelých pět let. Věznění se podepsalo na jeho zdraví, trpěl opakovanými zápaly plic.
V listopadu 1989 spoluzakládal Občanské fórum, 29. prosince byl jako jeho kandidát zvolen Federálním shromážděním prezidentem. Vyhlásil rozsáhlou amnestii, za což sklidil kritiku. Hlavou Československa a později České republiky byl do roku 2003 (s půlroční pauzou v době vyjednávání o rozdělení Československa). Poté ho nahradil Václav Klaus.
Po odchodu z politiky se věnoval dodržování lidských práv ve světě, vrátil se k psaní divadelních her. Splnil si také sen z mládí - režijně vedl filmovou podobu své poslední hry Odcházení. Založil také pro veřejnost i badatele Knihovnu Václava Havla, která shromažďuje materiály týkající se jeho tvorby i politického působení.
Exprezident Václav Havel zemřel 18. prosince 2011 na Hrádečku. V posledním roce života se stáhl do ústraní. Naposledy se veřejně objevil týden před smrtí, kdy se v Praze setkal s dalajlamou.
Zdraví měl podlomené vězněním i kouřením. V roce 1996 mu lékaři odoperovali polovinu plíce kvůli zhoubnému nádoru. O dva roky později prodělal v Innsbrucku operaci perforovaného tlustého střeva.
Václav Havel byl dvakrát ženatý. První choť Olgu (rozenou Šplíchalovou) si vzal po osmileté známosti v roce 1964. Hovořil o ní jako o své nepostradatelné životní opoře. Olga Havlová zemřela v lednu 1996. O rok později se oženil s herečkou Dagmar Veškrnovou.
