Emil Hácha se narodil v Trhových Svinech. Po absolvování pražské právnické fakulty získal první právnické zkušenosti ve Vídni. Po vzniku Československa byl jedním z iniciátorů vzniku Nejvyššího správního soudu, který v letech 1925 až 1938 vedl.
V roce 1902 se Hácha, který rád chodil po horách, jezdil rychle autem a kouřil doutníky, oženil se svou sestřenicí Marií Klausovou a o rok později se páru se narodila dcera Milada.
Přelomovým byl pro Háchu rok 1938. V únoru zemřela jeho manželka. Hácha uvažoval o odchodu do důchodu, ale po odstoupení Edvarda Beneše z prezidentské funkce ho okolí přesvědčilo, aby přijal kandidaturu na uvolnění post hlavy státu. A 30. listopadu 1938 se stal prezidentem Česko-Slovenské republiky.
Za čtyři měsíce, konkrétně 14. března 1939, vyhlásilo Slovensko samostatnost. Prezident Hácha odjel do Berlína, kde ho 15. března časně ráno přijal Adolf Hitler. Ten Háchovi oznámil, že Německo je připraveno okupovat zbytek republiky a žádal podpis dokumentu o podmínkách předání moci. Během několikahodinového nátlaku Hácha zkolaboval. Když se vzpamatoval dokument podepsal.
Z Háchy se poté stal státní prezident Protektorátu Čechy a Morava. Spolu s předsedou protektorátní vlády Aloisem Eliášem se pak snažil intervenovat za vězněné studenty či sokoly.
V roce 1940 se začaly zhoršovat Háchovi zdravotní problémy.
V září 1941, po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy, byl zatčen premiér Alois Eliáš a zvýšil se tlak okupantů na Háchu. Jeho zdravotní stav podlomily ještě více represe po úspěšném atentátu na Heydricha v květnu 1942.
Poté prezident přesídlil na zámek v Lánech a téměř se neukazoval na veřejnosti. V květnu 1945 byl Hácha zatčen a putoval do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde 27. června zemřel.
