Pražská rodačka vystudovala Fakultu všeobecného lékařství UK a složila dvě atestace v radiodiagnostice. V listopadu 1989 vyzvala zaměstnance Vinohradské nemocnice k podpoře studentů zbitých na Národní třídě, spoluzakládala Občanské fórum zdravotníků i profesní lékařská uskupení. Podílela se na vzniku celostátní sítě traumacenter, kardiocenter a onkocenter a osm let stála v čele Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
K politice se politička s bydlištěm ve Dvorech nad Lužnicí a vášní pro rybu na másle z této jihočeské řeky dostala v lednu 1998 jako ministryně zdravotnictví v úřednické vládě Josefa Tošovského. Poté, co se vlády díky opoziční smlouvě ujala ČSSD, ji lidé zvolili senátorkou za (skutečně) opoziční Čtyřkoalici. Vstoupila do jediné čtyřkoaliční strany, která nezanikla ani jí to nehrozí - KDU-ČSL.
Od roku 2004 pokračovala v politice coby poslankyně Evropského parlamentu. Dlouhodobě se zabývá ochranou spotřebitele včetně varování před výrobky škodícími dětem. Prosazovala zveřejnění protipirátské smlouvy ACTA a mezi politiky patřila k jejím prvním kritikům. Smlouva nakonec skončila v koši. V europarlamentu prosadila rezoluci žádající konec kanadských víz pro Čechy, což bylo patrně nejvíc, co pro zrušení víz který český politik udělal.
V roce 2009 svůj mandát obhájila a opět působila ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. V roce 2014 již nekandidovala.
V únoru 2012 oznámila svoji kandidaturu na prezidentku České republiky. Podpořili ji například Ivan Klíma, Michal Horáček, Jiří Grygar, Jan Sokol nebo Hana Marvanová.
V prvním kole přímé prezidentské volby získala 4,95 % hlasů, skončila šestá z devíti kandidátů a do druhého kola nepostoupila.
Na sjezdu KDU-ČSL byla v červnu 2013 zvolena místopředsedkyní strany a o dva roky později tento post obhájila. V květnu 2017 se jí už obhajoba nevydařila a o post místopředsedkyně přišla.
