Za věc považujeme to, na co si můžeme "sáhnout". Dnešní právo zná pouze věci hmotné a ty dělí na movité a nemovité (spojené s pozemkem). Takové pojetí však zastaralo a přináší problémy.
Čím dál více užitečných hodnot, které mají cenu, lze je vlastnit nebo s nimi obchodovat, je nehmotných, např. právo, pohledávka, obchodní podíl, název, zhodnocení, ochranná známka, patent, průmyslový vzor, internetová doména, akcie, cenný papír atd.
Nově tedy zákoník počítá i s nehmotnými věcmi, kterými jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty. Věcí jsou i ovladatelné přírodní síly (např. elektřina), a to proto, že s nimi lze právně nakládat. Věcí naopak nejsou předměty a síly neovladatelné, třeba slunce, měsíc, vzduch a vítr, voda v řece apod. (stlačený vzduch v bombě nebo voda v lahvi však již věcí budou).
Nově je věcí vše, co je odlišné od člověka a co slouží jeho potřebě.
Definice věci se tedy podstatně rozšiřuje, a to i na nehmotné předměty.
